Vojensko.cz

Ahoj mlaďoši.
Já byl v roce 66 na praporu jako radista asi půl roku.Potom jsem skončil ve Vimperku.

Posílám pozdrav a podle zprávy z roty Bystřice odpovídám.Na 1.máje v Praze jste stáli okolo Václavského náměstí a drželi se za ruce.ubytováni jste byli ve Vodochodech,rovněž tak na přehlídce 9.5.1960 na Letné.To stejné spartakiáda.Měla jsem tam mého chlapce a v té době jsem jezdila za ním do Vodochodů stopem.Na spartakiádě ho hoši nosili na ramenou,abychom se viděli.Nacvičovali jste v noci po nás,já byla též cvičenka.Hledám jeho kamarády,nikdo se nehlásí ,ani z rot kde sloužil,Rybník Pleš,Bělá nad Radbůzou.Je to škoda,že nevzpomínají,bylo to přeci krásné,my mladí a vzpomínky se vrací v té hezké podobě.Manžel mi zemřel před pár lety a tak vzpomínám.Jezdila jsem za ním i na roty,povolení jsem měla a tak nebyl problém.Syn byl u letectva ,bydlí v Plzni a tak mě rád zaveze na roty si obnovit hezké chvilky ,zavzpomínat.Je to škoda,už léta strašně rychle utíkají,na Vojensko je nás málo a málo lidiček PC rozumí to chápu ,ale mají přeci děti vnoučata,proč nepíší své vzpomínky.Tak Vám přeji hezké vzpomínání a aspoň trošku potěšeníčka z dalších zpráv.Emilie

Ahoj Miluško, já nechápu proč se nás s tehdejší doby tak málo ozývá. Je pravdou, že někteří už nejsou mezi námi. Málo takových děvčat zůstalo věrné svému muži,jako jsi ty a patří ti velké uznání. Já jsem to štěstí cvičit na Strahově měl již v roce 1955 jako učeň pracovních záloh. V roce 1960 jsme sice jako ženijní četa na spartakiádu nacvičovali.Bylo to na rotě na Žofíně, bohužel museli jsme opravovat drátěný zátaras tak to nešlo. Možná nějaká vyjímka jednotlivce by byla ale jako četa ne. Vzpomínky jsou krásné, horší je to ze zdravím, vždyť už máme osumdesát let. Také já přeji svým kamarádům a všem co na Šumavě sloužili, ještě hodně krásných chvil na tomto světě a pěkných vzpomínek na mladá léta. Jenda.

Děkuji Jendo za krásná slova potěšilo mě to že někdo tak jako já na léta našeho mládí vzpomíná.Bylo vás na hranicích hodně a sloužili jste za různých podmínek ne vždy růžových.Stále se nikdo kdo s Jarkem Horákem sloužil nehlásí.Bylo jich na Bířkově na 700set na rotě okolo 50 a sloužil na Pleši,Bernštejně a v Bělé nad Radbůzou likvidoval pivovar.Když měl ze služby omrzlé nohy tak jezdil do Plzně na ošetření bylo to hodně dní, potkal hodně kluků,je divné že nikdo nevzpomíná .Dělal na rotě nástěnky ale nepodařilo se mi najít někoho kdo by si ho pamatoval /foto je na Bernštejně,/nenašla jsem také jeho tablo vím že ho dělal,Je pravda,že léta strašně utíkají,škoda.Že je nám tolik je vidět,že máme něco co dnešní mladí v sobě nemají.Přeji všem co sloužili u PS hodně hezkých chvilek a také pevné zdraví.Hezké dny i tobě Miluška

Děkuji Jendo za krásná slova potěšilo mě to že někdo tak jako já na léta našeho mládí vzpomíná.Bylo vás na hranicích hodně a sloužili jste za různých podmínek ne vždy růžových.Stále se nikdo kdo s Jarkem Horákem sloužil nehlásí.Bylo jich na Bířkově na 700set na rotě okolo 50 a sloužil na Pleši,Bernštejně a v Bělé nad Radbůzou likvidoval pivovar.Když měl ze služby omrzlé nohy tak jezdil do Plzně na ošetření bylo to hodně dní, potkal hodně kluků,je divné že nikdo nevzpomíná .Dělal na rotě nástěnky ale nepodařilo se mi najít někoho kdo by si ho pamatoval /foto je na Bernštejně,/nenašla jsem také jeho tablo vím že ho dělal,Je pravda,že léta strašně utíkají,škoda.Že je nám tolik je vidět,že máme něco co dnešní mladí v sobě nemají.Přeji všem co sloužili u PS hodně hezkých chvilek a také pevné zdraví.Hezké dny i tobě Miluška

Z hlediska doby svého vzniku mají tyhle fotky i širší historický význam. Zachycují nejen tehdejší výstroj, ale i dobové zbraně, se kterými jsme se my ostatní prakticky již u PS nesetkali. Těžký kulomet vz. 43 Gorjunov, lehký kulomet vz. 52/57 (oba typy později nahrazeny jedním , ne příliš povedeným typem UK vz. 59), samopal vz. 24 a poloautomatická puška se zásobníkem na 10 nábojů a sklápěcím bodákem vz. 52, zřejmě také model 1957. Je zde také k vidění dobová čs. pancéřovka vz. P-27, která měla velmi zajímavou konstrukci, ale téměř se nepoužívala k ostrým střelbám, neboť byla nebezpečnější pro samotného střelce, než pro nepřátelské tanky. Nicméně ve výzbroji PS zůstala až do konce 60. let, kdy byla zavedena RPG - 7. Zajímavostí jsou snímky č. 35 a 36, kde je voják se samopalem , zdánlivě připomínající samopal vz. 26, ale ve skutečnosti jde také o samopal vz. 24, u kterého byla z nějakého důvodu demontována dřevěná pažba. Samopaly vz. 26 měly sklopnou ramenní opěrku a u PS se prakticky nevyskytovaly.

Na těch fotkách je moje maličkost. Tu dřevěnou pažbu jsem si odšrouboval, protože jednak pak nebyl samopal tak těžký a jednak se mi to více líbilo, protože jak uvádíš /te/ ty s opěrkou se u PS nevykytovaly a nám by se víc líbily. Takže to není žádná nová zbraň, ale jenom má pohodlnost a hlavně to vypadalo hezčí. Hodně pohody a zdraví přeji.

Jo, ten samopal vypadal hodně akčně. Však byl také oblíbenou rekvizitou při natáčení filmů o IRA a teroristické organizaci Bader-Meinhof.
Zdravím. Jan

Ahoj, zajímalo by mne, pokud jsi sloužil v Bystřici, kdo byl velitelem,jeho zástupcem a oba staršinové, také ten kuchař, který nás neměl v oblibě. Pamatuji si, že s námi zde dosluhovali supermazáci ženisté- Klika,Soudek, Sádlo a Mládek. Byli to vynikající kluci, i když byli starší. Rád na ně vzpomínám. Nerad vzpomínám na majora, nevím přesně jak se jmenoval Haken? Ten nám neustále hrozil prokurátorem i spolu s těmi staršiny. Kuchař nám do jídla při obědě dávál do knedlíku kousek metru. Když jsem ho upozornil na tuto neřest, nahlásil to dozorčímu a úmyslně nám dávál jídlo až ke konci výdeje obědů. Pak jsme jako opozdilci museli uklízet jídelnu. Když jsme pak odcházeli do ženijní školy do Budějovic, tak jsme si ho vypůjčili a dostal pár přes hubu. Žádná prostá vazba se na nás nevztahovala a nikdo nic nehlásil.Toliko vzpomínka.Bylo to někdy koncem listopadu.

Haken byl velitelem praporu, je po smrti a má tam v Bystřici na hřbitově pomník. Velitelem záložky byl tehdy kapitán Hora a v té době měli osvojené nemluvňátko - děvčátko. Byl to ten kdo mi četl degradaci, co si vymysleli kontráši a byl z toho smutný, měli jsme k sobě osobnostně blízko. Jako jeden z mála oficírů mne chápal a měl pochopení. Ostatní jména mi vypadla. mjr. Petrásek, v mé době byl politrukem na Artolči, byl při mé poslední návštěvě v r. 2015 ještě živ.