Vojensko.cz
Objekty bývalé PS a ČSLA, vzpomínky pamětníků, historie
Dobové foto
« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (5)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (L.Königsmark (Kendy)) z celkových 3
Já jako mladý voják u PS.
Autor: L.Königsmark (Kendy) | Pořízeno: 1959-61 | Foto: 3 fotky
Reakce na komentář...
Re: Majitel zámku před a po 2. válce
Vážený pane Macourku, já neměl v úmyslu popisovat celou historii zámku z hlediska jeho vlastníků a jejich osudů, nebo hodnotit úroveň péče po stavební stránce. Pokud jste si nevšiml, tak mi šlo pouze o vojenskou historii tohoto objektu. To co uvádíte, může být celkem zajímavé, ale v těchto v těchto souvislostech docela irelevantní
Stráž nad Nežárkou
Okres: Jindřichův Hradec
GPS: 49°4'7.752"N, 14°54'35.242"E
Dobové fotografie z výcvikového střediska 15. bPS ve Stráži nad Nežárkou.
Protože jsem vyrůstal u Labe, žádal jsem tehdy v r. 1959 k Podunajské PS. Místo na vodu jsem se dostal do lesů České Kanady. Rukovali jsme 16. srpna 1959 do Českých Budějovic, kde jsme byli z civilů předěláni na vojáčky. Ještě ten den jsme byli na Tatrách 111 převezeni na zámek Emy Destinové do Stráže nad Nežárkou. Dnes je to soukromý nádherně zrenovovaný zámeček. Dle vyjádření místních, tito si ani neuvědomovali, že by tam kdysi sloužili vojáci - prý to snad bylo jenom 2 roky. Více jim v paměti zůstává, že tam byl po mnoho let až do r. 1990 dětský domov. Pak byl zámek v restituci vrácen příbuzným paní Destinové, kteří však žili v Austrálii. Několik let byl v nabídce realitní kanceláře, až pak později byl prodán do soukromých rukou.
Z této doby přijímače jsou pouze 3 fotografie. Moje jako čerstvé vystříhané brko a 2 z pohraničního cvičiště ve Stráži u Nežárky. Je to 1 a 2 družstvo. Já byl v prvním pod vedením des. Jandejska, prcka, ale skvělého gymnasty, který sedí na věži. Já pak jsem třetí zleva a vedle mne stojí Lojza Blažek, Vilém Závadka a Tonda Maňák. Naše nerozlučná čtveřice, která pak spolu byla po celý rok v jednom družstvu i v PŠ, kde k nám přibyl Tibor Matys.
Taktiku jsme jezdili cvičit do Lásenic, ale tam už jsem naše bývalé zákopy nenašel. Vozili nás tam klimbající buď 111 Tatrama nebo "Kvíčalama" tj.Tatty 850. Co jsme se tam nadobývali zákopů za pokřiku Uráá, a kolik jsme přežili výbuchů atomových pum ležíce patama od epicentra. Oficíři měli ještě bojové Tudory a kontráši jejich civilní verzi. My jsme měli na cvičných blůzách ještě celozelené výložky, ale u vycházkových kopřiváků už jenom zelený lem. Jak důstojníci, tak i my jsme měli sovětské značení, u záklaďáků červené pásky, vč. staršinů, na lodičkách hvězdičky. Největší problém, alespoň u mne byly okované půllitry vč. onuček (zimních př, letních), ty snad byli ještě po Wehrmachtu nebo Rudé armádě.
Ve Stráži jsme také si odbyli přísahu a stali se z nás "vojáci".
Kendy
Protože jsem vyrůstal u Labe, žádal jsem tehdy v r. 1959 k Podunajské PS. Místo na vodu jsem se dostal do lesů České Kanady. Rukovali jsme 16. srpna 1959 do Českých Budějovic, kde jsme byli z civilů předěláni na vojáčky. Ještě ten den jsme byli na Tatrách 111 převezeni na zámek Emy Destinové do Stráže nad Nežárkou. Dnes je to soukromý nádherně zrenovovaný zámeček. Dle vyjádření místních, tito si ani neuvědomovali, že by tam kdysi sloužili vojáci - prý to snad bylo jenom 2 roky. Více jim v paměti zůstává, že tam byl po mnoho let až do r. 1990 dětský domov. Pak byl zámek v restituci vrácen příbuzným paní Destinové, kteří však žili v Austrálii. Několik let byl v nabídce realitní kanceláře, až pak později byl prodán do soukromých rukou.
Z této doby přijímače jsou pouze 3 fotografie. Moje jako čerstvé vystříhané brko a 2 z pohraničního cvičiště ve Stráži u Nežárky. Je to 1 a 2 družstvo. Já byl v prvním pod vedením des. Jandejska, prcka, ale skvělého gymnasty, který sedí na věži. Já pak jsem třetí zleva a vedle mne stojí Lojza Blažek, Vilém Závadka a Tonda Maňák. Naše nerozlučná čtveřice, která pak spolu byla po celý rok v jednom družstvu i v PŠ, kde k nám přibyl Tibor Matys.
Taktiku jsme jezdili cvičit do Lásenic, ale tam už jsem naše bývalé zákopy nenašel. Vozili nás tam klimbající buď 111 Tatrama nebo "Kvíčalama" tj.Tatty 850. Co jsme se tam nadobývali zákopů za pokřiku Uráá, a kolik jsme přežili výbuchů atomových pum ležíce patama od epicentra. Oficíři měli ještě bojové Tudory a kontráši jejich civilní verzi. My jsme měli na cvičných blůzách ještě celozelené výložky, ale u vycházkových kopřiváků už jenom zelený lem. Jak důstojníci, tak i my jsme měli sovětské značení, u záklaďáků červené pásky, vč. staršinů, na lodičkách hvězdičky. Největší problém, alespoň u mne byly okované půllitry vč. onuček (zimních př, letních), ty snad byli ještě po Wehrmachtu nebo Rudé armádě.
Ve Stráži jsme také si odbyli přísahu a stali se z nás "vojáci".
Kendy
Související fotogalerie
Dobové foto
A2014-03-28 15:16:29 TG399