Vojensko.cz
Objekty bývalé PS a ČSLA, vzpomínky pamětníků, historie
Dobové foto
« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (5)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (L.Königsmark (Kendy)) z celkových 3
Já jako mladý voják u PS.
Autor: L.Königsmark (Kendy) | Pořízeno: 1959-61 | Foto: 3 fotky
Vaše komentáře...
Přidat nový komentář...
Řazeno dle vláken | Seřadit dle času
Nežárka
Příjemné a cenově dostupné ubytování Třeboňsko kousek od zámku Stráž nad Nežárkou nabízí hotel Nežárka (www.hotel-nezarka.cz). Pro milovníky České Kanady a rybníiků srdeční záležitost!
Majitel zámku před a po 2. válce
Vážený pane, ohledně majitelů zámku po úmrtí Emy Destinové se maličko mýlíte. Po úmrtí paní Destinové zámek ještě před válkou koupil od jejího manžela pražský stavitel p. Sirotek pro svojí dceru Miluši. Po únoru 48 byli nuceni emigrovat (do Kanady). Po r. 89 se léta táhly restituce, když se majitelka paní Milu Čadová domohla konečně spravedlnosti, prodala zámek současným majitelům. Učinila tak s ohledem na svůj věk a stav zámku, o který léta tak vzorně "pečoval" bolševik. Tolik na upřesnění. S pozdravem Macourek
Re: Majitel zámku před a po 2. válce
Vážený pane Macourku, já neměl v úmyslu popisovat celou historii zámku z hlediska jeho vlastníků a jejich osudů, nebo hodnotit úroveň péče po stavební stránce. Pokud jste si nevšiml, tak mi šlo pouze o vojenskou historii tohoto objektu. To co uvádíte, může být celkem zajímavé, ale v těchto v těchto souvislostech docela irelevantní
Re: Re: Majitel zámku před a po 2. válce
Dobře napsané Honzo... nás na těchto stránkách zajímá vojenská historie zámku (proto to tady taky je), kterou jsi pěkně popsal a která na internetu chybí. To, kdo byl majitel před a po, kdo objekt zanedbal, kdo opravil, si můžeme přečíst někde úplně jinde...
Stráž n.Nežárkou-pro L.Königsmarka
Zámek Stráž n.Nežárkou byl ve vlastnictví Emy Destinové od roku 1914 až do její smrti v roce 1930. Vojenská historie tohoto zámku začíná rokem 1939, kdy byl zabrán německým Wehrmachtem a používán pro zdravotní účely. Během války se SSSR byl užíván jako léčebné a rehabilitační centrum pro vojáky zraněné na východní frontě. Po roce 1945 přešel do správy MNO a byl po určitou dobu využíván jako školící středisko vojenského zpravodajství. V užívání MV byl asi od roku 1953 a jako výcvikové středisko PS sloužil v letech 1955 - 1963. Po té byl objekt předán civilní správě a byl zde zřízen Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež, který zde fungoval zhruba do roku 1991.
Toliko na doplnění vojenské historie zámku Stráž n. Nežárkou.
Zdravím.
Toliko na doplnění vojenské historie zámku Stráž n. Nežárkou.
Zdravím.
Stráž nad Nežárkou
Okres: Jindřichův Hradec
GPS: 49°4'7.752"N, 14°54'35.242"E
Dobové fotografie z výcvikového střediska 15. bPS ve Stráži nad Nežárkou.
Protože jsem vyrůstal u Labe, žádal jsem tehdy v r. 1959 k Podunajské PS. Místo na vodu jsem se dostal do lesů České Kanady. Rukovali jsme 16. srpna 1959 do Českých Budějovic, kde jsme byli z civilů předěláni na vojáčky. Ještě ten den jsme byli na Tatrách 111 převezeni na zámek Emy Destinové do Stráže nad Nežárkou. Dnes je to soukromý nádherně zrenovovaný zámeček. Dle vyjádření místních, tito si ani neuvědomovali, že by tam kdysi sloužili vojáci - prý to snad bylo jenom 2 roky. Více jim v paměti zůstává, že tam byl po mnoho let až do r. 1990 dětský domov. Pak byl zámek v restituci vrácen příbuzným paní Destinové, kteří však žili v Austrálii. Několik let byl v nabídce realitní kanceláře, až pak později byl prodán do soukromých rukou.
Z této doby přijímače jsou pouze 3 fotografie. Moje jako čerstvé vystříhané brko a 2 z pohraničního cvičiště ve Stráži u Nežárky. Je to 1 a 2 družstvo. Já byl v prvním pod vedením des. Jandejska, prcka, ale skvělého gymnasty, který sedí na věži. Já pak jsem třetí zleva a vedle mne stojí Lojza Blažek, Vilém Závadka a Tonda Maňák. Naše nerozlučná čtveřice, která pak spolu byla po celý rok v jednom družstvu i v PŠ, kde k nám přibyl Tibor Matys.
Taktiku jsme jezdili cvičit do Lásenic, ale tam už jsem naše bývalé zákopy nenašel. Vozili nás tam klimbající buď 111 Tatrama nebo "Kvíčalama" tj.Tatty 850. Co jsme se tam nadobývali zákopů za pokřiku Uráá, a kolik jsme přežili výbuchů atomových pum ležíce patama od epicentra. Oficíři měli ještě bojové Tudory a kontráši jejich civilní verzi. My jsme měli na cvičných blůzách ještě celozelené výložky, ale u vycházkových kopřiváků už jenom zelený lem. Jak důstojníci, tak i my jsme měli sovětské značení, u záklaďáků červené pásky, vč. staršinů, na lodičkách hvězdičky. Největší problém, alespoň u mne byly okované půllitry vč. onuček (zimních př, letních), ty snad byli ještě po Wehrmachtu nebo Rudé armádě.
Ve Stráži jsme také si odbyli přísahu a stali se z nás "vojáci".
Kendy
Protože jsem vyrůstal u Labe, žádal jsem tehdy v r. 1959 k Podunajské PS. Místo na vodu jsem se dostal do lesů České Kanady. Rukovali jsme 16. srpna 1959 do Českých Budějovic, kde jsme byli z civilů předěláni na vojáčky. Ještě ten den jsme byli na Tatrách 111 převezeni na zámek Emy Destinové do Stráže nad Nežárkou. Dnes je to soukromý nádherně zrenovovaný zámeček. Dle vyjádření místních, tito si ani neuvědomovali, že by tam kdysi sloužili vojáci - prý to snad bylo jenom 2 roky. Více jim v paměti zůstává, že tam byl po mnoho let až do r. 1990 dětský domov. Pak byl zámek v restituci vrácen příbuzným paní Destinové, kteří však žili v Austrálii. Několik let byl v nabídce realitní kanceláře, až pak později byl prodán do soukromých rukou.
Z této doby přijímače jsou pouze 3 fotografie. Moje jako čerstvé vystříhané brko a 2 z pohraničního cvičiště ve Stráži u Nežárky. Je to 1 a 2 družstvo. Já byl v prvním pod vedením des. Jandejska, prcka, ale skvělého gymnasty, který sedí na věži. Já pak jsem třetí zleva a vedle mne stojí Lojza Blažek, Vilém Závadka a Tonda Maňák. Naše nerozlučná čtveřice, která pak spolu byla po celý rok v jednom družstvu i v PŠ, kde k nám přibyl Tibor Matys.
Taktiku jsme jezdili cvičit do Lásenic, ale tam už jsem naše bývalé zákopy nenašel. Vozili nás tam klimbající buď 111 Tatrama nebo "Kvíčalama" tj.Tatty 850. Co jsme se tam nadobývali zákopů za pokřiku Uráá, a kolik jsme přežili výbuchů atomových pum ležíce patama od epicentra. Oficíři měli ještě bojové Tudory a kontráši jejich civilní verzi. My jsme měli na cvičných blůzách ještě celozelené výložky, ale u vycházkových kopřiváků už jenom zelený lem. Jak důstojníci, tak i my jsme měli sovětské značení, u záklaďáků červené pásky, vč. staršinů, na lodičkách hvězdičky. Největší problém, alespoň u mne byly okované půllitry vč. onuček (zimních př, letních), ty snad byli ještě po Wehrmachtu nebo Rudé armádě.
Ve Stráži jsme také si odbyli přísahu a stali se z nás "vojáci".
Kendy
Související fotogalerie
Dobové foto
A2014-03-28 15:16:29 TG399