Vojensko.cz

Dobové fotografie z tehdy 2. rPS - Dyleň (Chebská brigáda).

Rota byla postavena původně na vrcholu Dyleně v roce 1951, pak přemístěna pod vrchol 1953. V hospodářské budově byly dvě kanceláře, sklad, fotokomora, kuchyně, televizní místnost a PVS. V ubytovací budově byla místnost pro dozorčí, pro dozorčího důstojníka, pět pokojů, šatna, sušárna, umývárna a WC. Vešlo se tam asi 35 lidí. Sloužilo se na pravém styku Karel, Narušení, levý styk Věra, na Liškárně a Piketu.
Rota byla oplocena dřevěným plotem, dvě ubytovací budovy byly nad silnici, hospodářská pod silnicí. Pod hospodářskou budovou byly kotce a stáj pro dva koně. V hospodářské budově byla ještě kuchyně a jídelna.

Zajisté zatím druhý nejstarší pohled do historie života a služby pohraničníků tehdejší 2. rPS, 12. bPS Planá u Mar. Lázní.
V té době 1. rPS byl Oldřichov, 3. rPS Mohelno, 4. rPS Slatina, 5. rPS Broumov, 6. rPS Tišina, 7. rPS Branka, atd. až po 17. rPS Diana.
V průběhu let a v důsledku různých reorganizací, byla 2. rPS Dyleň postupně 22. rPS 5. bPS Cheb, 1. rPS 12. bPS Planá u M.L. a poté 14., resp. 13.rPS 5. bPS Cheb.

V letech 1967-71 byla rPS Dyleň z důvodů výstavby grandiózní budovy nové roty, přemístěna na zrušenou rotu Oldřichov. Původní UB baráky roty z r. 1951 byly zbourány.
Rok 1963 je pozoruhodný řadou změn. Byl zaváděn tzv. četový systém, namísto dosavadního družstvového. Z 5 - 6 družstev včetně hospodářského, psovodsko-tarasnicového (tarasnice často i přes přísný zákaz do OB tahali služební psi) a družstvo TK (mělo k dispozici 2 TK - Godunov), byly utvořeny 3 čety. Samostatné zůstalo velitelské družstvo pod velením staršiny (výkonného praporčíka) roty. Do funkcí VČ byli zařazováni především mladí důstojníci a absolventi ŠDZ. Zrušena byla funkce ZVR, zůstal pouze ZVP, jako první zástupce VR. Tato funce byla jakousi přestupní stanicí do funkce VR a předpokládala členství v KSČ. Takto si Strana zajišťovala svoji vedoucí úlohu u základních jednotek PS. Bezpartijní VČ měl pramalou šanci být jmenován velitelem pohraniční roty. To už musel být setsakramentsky schopný "řízek" a aktivní svazák. Počala se rovněž zavádět tzv. "Zdokonalená soustava OSH", pokračovalo se s výstavbou signální stěny U-60, i když EZOH fungoval i nadále, souběžně, až do konce r. 1965, resp. počátku roku 1966. A více se počalo využívat pikietů.
V době pořízení fotografií používali pohraničníci ZVS jako služební stejnokroje, pláště i lodičky vz. 21. První "canady" se fasovaly v r. 1961, stejně jako SA vz. 58. Současně se však i nadále používaly boty zv. "půllitry". Ty byly výhodné pro snadné nazouvání bez šněrování, zejména pro poplachovky a při hraničním poplachu, kdy šlo o vteřiny. SA vz. 58 P (s pevnou pažbou) používali příslušníci střeleckých družstev v rámci čet, SA vz. 58 S (se sklopnou opěrkou) pak psovodi a postupně i další specialisté (např. ženisté, spojaři, řidiči, kuchaři, vozka), kteří i nadále používali SA vz. 24/26 (t.zv. "pumpičky") na pistolové náboje ráže 7,62 mm, vz 52. Toto střelivo používali i vojáci z pov. do svých služebních pistolí Pi vz.52, od r. 1964 nahrazovaných SA vz.61 - Škorpion se střelivem ráže 7,65 mm.V zimě byla výstroj doplněna o boty vz.55 (filcáky), kožich SNB, ušanku vz.55 a zimní tříprsté rukavice. K maskování se užívalo bílých krycích oděvů vz.21 se síťkou přes obličej. To však zajisté znáte i z pozdějších let služby.Právě v r. 1963 se do výstroje začaly zavádět stejnokroje vz. 60 UNI, t.zv. jehličkové maskáče. Mimochodem, jejich zimní vložky měly podstatně lepší tepelnou izolaci než pozdější stejnokroje vz. 85 a také impregnaci proti vodě. A to již vůbec nezmiňuji šusťákové bundy PS, ze kterých déšť stékal rovnou na kolena a do kanad.
Prostě chlapi, i po létech je na co vzpomínat.
Pavel Mikota