Vojensko.cz

Na Dyleň jsem přešel v roce 1964 z roty Oldřichov. Zde vzpomínám zejména na charismatického velitele kpt.Bednáře. Na Dyleň jsem přišel po zavedení četového systému. Jako absík jsem dělal velitele 1.čety. Vzpomínám na VR - mjr.Mulíčka, ZVP kpt. Hečka (a jeho krásnou paní), velitele 2.čety -por.Staňka ??, kterému stejně nikdo jinak neřekl jinak, než "Šup-Šup". Ostatní jména se mi už vykouřila z hlavy, ale myslím, že jeden z našich kuchařů se jmenoval Čanda. V kuchyni naší roty vařili 2 kuchaři a rota PVOS dodávala každý den pomocníka do kuchyně. Naši kuchaři byli povoláním cukrář a tuším zedník. Vařili podle knihy a myslím, že na žádné štaci jsem nezažil tak dobrá jídla. Provianťáka dělal záklaďák, a protože nekradl, těch cca 24 Kčs na vojáka a den, které měl k dispozici, bohatě stačilo na vydatná jídla. Zejména v porovnání s 10,80 Kčs, za které musel vařit kuchař u bigošů. Pamatuji i na ruská vejce, která dovezli z Chebu. Někdo tady zmiňoval obligátní nedělní řízky. Bylo skutečně pravidlem, že se kuchaři předháněli, kdo dokáže udělat řízek větší. Při té příležitosti vzpomínám na příhodu, kdy za mnou přiběhli kuchaři. Byli celí mokří a vyhrožovali, že už vařit nebudou. Byli totiž vhozeni do bazénu - za to že udělali "periodu" a nikoho se před tím nezeptali. Dalo to dost udobřování!
Náš staršina se domákl, že vypukne inventura. Neprozřetelně jsem dovolil dočasně uložit nějaké"přebytky" ke mně do pokoje. Pod postelí, kde jsem spal, bylo několik pytlů trenýrek, košil atd. Pod protější postelí ale byl menší muniční sklad. Inventura nepřicházela a staršina stále jenom sliboval, že si to odveze. Nakonec jsem to nevydržel a šel za Muldou. Ten rozhodl vzít všechny náboje a odjet na střelnici a tam se toho zbavit. To bylo rodeo!! Nakonec jsme to všichni přežili.
Konec své vojenské kariéry jsem absolvoval v přijímači v Chodové Plané. Do civilu jsem odcházel ale z Dyleně a nikdy nezapomenu na ty potoky slzí. Kdo to nezažil. těžko uvěří, že je něco takového možné.

Zdravím touto cestou všechny žijící, kteří na Dyleni sloužili a mají tento kraj rádi. Musím pochválit autora těchto snímků Karla Matase, který je zveřejnil zde na portálu. Hlavně si vážím těch fotek se psem jménem Mak, já jsem ho vodil o devět let později v roce 70- 72 a nikdy bych nevěřil, že uvidím mého DĚDKA jako mladého psa. Karle díky! Já mám také pár fotek, ale horší kvality, tak jsme se domluvili s klukama našeho ročníku, že až se příští rok zase sejdeme (už po čtvrté), tak dáme dohromady ty nejlepší fotky a pošleme je administrátorovi aby nám je umístil tam kam patří. Snad nám bude ještě dlouho sloužit zdraví a ještě pár takových výprav podnikneme a přečteme pár příspěvků. Chlapi piště a vzpomínejte, není to už moc na dlouho.
S pozdravem Standa H.

Ahoj Stando nejdříve přijmi pozdrav, jse rád,že tě snímky mladého Maka udělaly radost. K.M.

Jedná se o poměrně vzácný snímek "ostré" čs. pancéřovky P-27, protože téměř všechny byly zlikvidovány (zničeny) s nástupem RPG-7 koncem 60.let. Zbraň byla zkonstruována v roce 1949 a principiálně byly totožná s německým Penzerfaustem s tím rozdílem, že P-27 měla být, na rozdíl od Panzerfaustu, opakovaně použitelná v boji. Vykazovala však celou řadu závad a technických problémů, tak, že k ostrým střelbám byla použita velmi ojediněle. Podstata byla v tom, že náboj neměl žádný dráhový pohon (raketový motor) a hybnou sílu mu dodávala poměrně silná nálož, která celá vyhořela (explodovala) ještě v té hlavni a vymetla tak náboj na cíl. Součástí nálože byla také protiváha ve formě stlačených železných pilin, které rozžhavené , společně se zbytky spalin, vyletovaly ze zadní části hlavně a ohrožovaly zde všechno až do vzdálenosti 40 m za střelcem. Z toho důvodu byla zbraň velmi náchylná na jakékoli znečistění hlavně (sníh, led, vysrážená voda, prach a pod) a vždy se musela před každým výstřelem perfektně vyčistit, jinak došlo k jejímu roztržení. Je jasné, že za těchto podmínek byla zbraň ve skutečném boji prakticky nepoužitelná.
Je to skutečně unikátní snímek té zbraně, přičemž bych chtěl jen upřesnit, že ten náboj není atrapa, ale jedná se o tzv. "školní náboj", používaný k výcviku se zbraní. Samozřejmě nešlo s ním střílet, ale svou hmotností, rozměry a tvarem odpovídal ostrému náboji. Myslím, že to také bylo jediné "střelivo", které do té zbraně na rotách bylo.

Kamaráde, z P-27 jsem střílel mnohokrát,střílelo se náhradním nábojem.Tento se nepodobal ostré ani školní střele.Byl to kus ocelového kotouče o prům. 100 mm. Silný asi 80 mm. Na dřík kotouče se montovala nábojka,kterou dobře popisuješ.Střelba byla pohodlná a zásah spolehlivě tak 95%. Střela byla líná a její dráha se dala sledovat po celé dráze letu.Při střelbě z okopu bylo nutné aby za tebou bylo alespoň půl metru volno.

V roce 1958 bylo u našich ozbrojených sil ve službě asi 20 000 ks těchto zbraní. V tomtéž roce, z důvodů vážných havárií, byly zakázány veškeré ostré střelby z této zbraně. Důvodem byly problémy, které jsem již popsal. Byla provedena technické prověrka všech zbraní a bylo zjištěno že :
pouze 5% je vyhovujících, 28,9 je možné upravit zesílením hlavně a 56,5% bylo okamžitě vyřazeno. V rámci zachování kontinuity výcviku byl povolen pouze výcvik se školním, potažmo cvičným nábojem.
V roce 1960 započaly úpravy vybraných kusů této zbraně, kdy byla hlaveň zesílena nasunutím jakéhosi nákružku a vzadu na vyústění byl nasazen chránič ve tvaru trychtýře z ocelového drátu. Tato pancéřovka nesla označení P-27A. Pokud vím tak tento typ u PS nebyl nikdy zaveden. V mezidobí, než došlo k úpravám všech vybraných kusů, byla již rozhodnuto o zavedení nové moderní a spolehlivé pancéřovky v podobě RPG-7.
Nicméně přes všechny možnosti, které tato málo zdařilá zbraň nesporně měla, se stále domnívám, že její použití ve skutečném boji, by bylo velice problematické.

Po absolvování zákl.vývciku a PŠ v Chodové Plané jsem zprvu nastoupil na 1.pohraniční rotu Oldřichov a poté jsem byl povolán na 2.pohr.rotu DYLEŇ,kde jsme všichni potom udělali výtečnou rotu.Zprvu jsem sloužil,později dělal opetračního důstojníka po absolvování zkoušekRád vzpomínám na psovody Fr.Vndušku a j.,dále Vaška Protivu,Karla Matase,A.Razíma ,Jirku Populeho,Jáno Dzurika,Jáno Hudce a další.Několik fotografií jsem též zaslal K.Matasovi.Věřím v lepší časy. Vždyť jsme dost nás sloužila potom u SNB a PČR.kpt.v.v.PČR F.Blažek

Oprava některých jmem : foto10 Bělohradský,Kobrna ,Popule. č.11 Lončík, Gajdošík, č.17 Císař, č 19 Koler s kytarou,č.24 Bělohradský,Kobrna, Lončík, č. 25 Lončík, č.28 Kresta , Frančík, č.31 Zátopek, Gorecký. K.M.

Já na Dyleni u PS sloužil v roceI96I-63,vařili tam kuchaři náš mazák Gajdošík a příslušník našeho ročníku Palo Gajdošík, za moc to nestálo. Když v roce
I962 kuchař Péťa od hláskařů,tak vařil on.Kuchyň se za něj neskutečně zlepšila, byl to výborný kuchař ještě
dnes na něj vzpomenu. Byli jsme spolu kamarádi.
Od té doby uběhlo 5O let a přesto ho mám pořád
vpaměti.

pozorovatelna strážnýho na rotě mnohem víc v pravo než na prvním snímku, byla mezi hřistěm a plotem směrem k vodárně. a v tom dřevěným domečku nahoře na třetím snímku bydleli v tu dobu už dva ročníky armáďáků ...

Jirko,máš pravdu. Také mám zafixovanou špačkárnu strážného roty v letech 1964 - 1966 do těchto míst. Viz foto č. 27 na Dyleň 50. - 60. léta od Standy Fořtíka.
Asi ji mezi lety 1963 - 1964 přemístili.
Za mě již stál váš Tesco-barák a velel tam kpt. Jirka Pužej.

Já přišel na rotu Dyleň koncem září I96I,do civilu jsem
odešel koncem září I963, pozorovatelna stála pořád
na stejném místě jak je na foto.

jo, stála, ale nesloužilo se na ni. strážnej v noci byl na tom rohu u cesty k vdárně...

Velice krásná fota, moc děkujeme!!Tom

je péťa holčák.

Kuchař Péťa to byl výborný kuchař,vařil údajně někde v hotelu v Brně.Sloužil v létech I962-64,kuchyň za něj se hodně zlepšila,jídla byla vynikající.

jo, byl kuchařem vyučenej a vařil v nějakým brněnským hotelu. a myslím, že měl nejvíc odslouženejch hodin z nás všech, protože v tý kuchyni byl od brzy do pozdě.ale zase díky tomu měl uniform, ty jehličkový šedesátky, jako nový protože byl pořád v bílým kuchařským. a byl trochu náma armáďákama "šikanovanej", protože jsme ho pod pohrůžkou vyndání věci před srub, když pršelo, nutili ke krádeži šišky salámu ze společný kuchyně v náš prospěch.....škoda, že se nám ho nepodařilo po letech najít!

I já jsem poznal jeho kuchyň.Jezdil jsem tam jako řidič mjr.A.Hodiny a v každou dobu mi připravil gábl.Údajně Péťa Holčak už nežije.Kdyby někdo o něm něco věděl,tak mi napiš :jirikabrt1943@seznam.cz

Himbajs Pavlíku, za tyto textové informace by jsi měl dostat ten největší " metál" !
V podstatě jsi zde shrnul život PS z pod vrcholu Dyleně , existenci a etapy Dyleňské a Oldříchovské roty , tak jak šel čas. Velmi dobře se to čte. Jsi "pašák", ty kluku jeden...... nebýt Tebe tak víme starou belu......to porád říkám, že ty jsi taková " naše" živoucí kronika....a mockrát ti dík...a to mluvím jen za sebe.........i když si myslím, že si to bude myslet vícero lidiček co kdy nosilo " pséka " na klopě uniformy. Jsi pašááák!!! Díky moc. Colťák