Vojensko.cz

Můj otec Antonín Polách včera před půlnocí skonal mezi svými,v klidu ve spánku,ve věku 84 let.Zakládal si na tom že byl u PS,i když tehdejší režim neměl rád.

Přidávám fotku Mirka Skalického který byl s otcem na PŠ v Českých Budějovicích.Pak šel otec zpět do Vyššího Brodu,a o Mirkovi už nic nevěděl kam byl převelen.Potkali se až na Ulrichově.Otec vzpomíná ještě na Václava Suchana z Bechyně.

Ještě dodám že M. Skalický byl autorem tabla.

Po čase doplním ze vzpomínek.Minulý týden byla v pořadu Karla Šípa jazzová zpěvačka Jana Koubková,a vzpomínala na Lubomíra Pánka,zpěváka ,trumpetistu,a zakladatele sboru svého jména.V ten moment se otci vybavilo jméno klučiny co je na tablu svlečený,a provádí hygienu.Je to údajně bratr Lubomíra Pánka.

Zdravím všechny, píšu jménem mého tchána Jiřího Šlechty, který sloužil na 11. rps Ulrichov od jejího počátku, do ledna 1957. V říjnu 1954 narukoval do Volar, kde po třítýdenním přijímači absolvoval jezdecký výcvik. Koncem ledna 1955 nastoupil na 4. rps Kóta volarské brigády a po jejím zrušení v červnu 1955 byl převelen na nově zřízenou 11.rps Ulrichov. kvůli odchodu sovětských vojsk z Rakouska musela být posílena rakouská hranice. V rámci tohoto procesu byla zrušena rota Kóta (4. rps, volarské brigády) a kompletně přestěhována, včetně rozebraných baráků na nově vzniklou (boží tělo 1955) 11.rps Ulrichov. Přijeli jsme na louku mezi lesy, kde byla jen stará zděná budova, ze které jsme udělali polní kuchyň a jídelnu a postavené stany pro nás. Postupně byla Vnitřní stráží (složka MV) rozebírána stará rota a postavena na tomto novém místě. Na vánoce 1955 jsme se stěhovali do dvou budov. V první bydleli vojáci a ve druhé byla strážnice a byty důstojníků (velitel Kreml, politruk Hejtmánek, později zástupce Tomíček). Nejdříve jsme budovali letní stáje pro koně a kotce pro psy. Naše rota dostala 2 tažné a 5 jezdeckých koní a asi 3 nebo 4 psy. Koně později přestěhovali do původní staré zděné budovy, kde byla zpočátku jídelna.
Na rotě jsme byli 2 koňáci (předtím i na Kótě): já a Franta Topič, v lednu 1956 přišel náš bažant Lojza Mojžíšek, což je pravděpodobně Váš mazák "koňák", viz foto na (mém) koni Kamzík. Mimochodem koně Kamzíka jsme dostali na brigádě (České Budějovice) já jsem na něm jel (bez sedla) z Budějc k nám na rotu. Po nás nastoupil jako jediný koňák Lojza, takže si myslím, že to bude on.
Píšete vtipné příhody - my jsme jednou s Frantou jeli ven a potkali jsme holky, které tam byly na brigádě. Holky nás ukecaly, abychom jim koně půjčili. Protože už bylo navečer a blížil se čas jejich krmení, tak se rozeběhli zpátky na rotu i s holkama na hřbetě. To jste měli vidět ten rambajz, když na rotu přilítli dva koně s holkama na hřbetě. Naštěstí to nějak prošlo.
Dodám f

Můj otec tam sloužil od ledna 1957 do ledna 1958.Ukazoval jsem mu tyto fotografie,z vojáků poznal jen Peňáze,byli jeden ročník,a je sním i na tablu co máme doma,a koňáka.Mám ještě fotky kde je s Peňázem,kuchařem Ferem,příjmení už neví,a dalšími pěti chlapy.Pak má fotku kde je se psem Bojarem,a pěknou fotku Astora samotného, a s psovodem.Byl to prý maďar ,od otce služebně mladší.Pak tam byl na rotě nějaký Zelinka co si vzpomíná.Starý prý si otce pletl s nějakým klukem co tam byl před ním ,a říkal mu Borovička.Otec se jmenuje Tonda Polách.Měl četaře,a starý že ho dával 2x týdně jako dozorčího na rotě.A toho psa Míšu měl tenkrát psovod který se jmenoval Miška.Toho Bojara měl nějaký Križan ,otec s ním byl jednou ve službě,a pes jim zdrhl do Rakouska.Běhal tam asi týden a nikdo ho nehledal.Pak se vrátil k hlídce.když šla po úseku.Ten Križan prý dal starému po tlamě,když ho jako mazáka poslal uklízet.Starý to musel ohlásit,ale průser z toho nebyl protože prý po tom incidentu umřel Zápotocký a vztahovala se na něj amnestie.Akorát byl odvelen chvilku před civilem.Otec prý dával dohromady tu vstupní bránu,a za to dostal četaře.Vyprávěl taky jak si tam krmili prase a když ho zabíjeli ,starý že ho zastřelí.Byl prý excelentní střelec.Prase střelil ze dvou metrů do rypáka to kviklo a zdrhalo pryč,otec ho dostřelil samopalem a starý ho pěkně zjebal.ten Kreml byl ze Šardic z Moravy.Otec pochází z Břeclavi. Pokusím se sem dát ty fotky.

Zdravím Tondo,
Tvůj otec zřejmě narukoval koncem roku 1955. Tomu by odpovídalo i uveřejněné tablo a jméno Tvého otce si také dobře pamatuji. Patřil spolu s Peňázem, četařem Miškou a dalšími mezi naše mazáky. Mezi mazáky a námi bažanty byl jistý odstup (vč. dočasného vykání), který se často změnil v nefalšované kamarádství. Popisovaný pokus o dočasnou emigraci psa Bojara si nějak nepamatuji a následnou epizodu beru jako vypravěčskou licenci. Zabíjačková příhoda měla také prozaičtější průběh. Praseti prostřelil čumák pistolí nikoliv starej (velitel npor.Kreml), který rozhodně nepatřil mezi okázalé vojáky ale jeho zástupce, mladý, pohledný a poněkud okázalý por.Tomíček. Když se prase pokoušelo s prostřeleným čumákem utéci, bylo chyceno za ocas, povaleno a jeho život ukončila ostrá kudla jednoho z lesních dělníků, kteří byli zřejmě najati coby řezníci (byli odněkud z východního Slovenska a říkali jsme jim - nevím proč - "hačaváci"). Ostré náboje mohl mít tehdy pouze strážný ve službě. Byl jsem u toho, přísahám - ale jinak roztomilá fabulace. Hačaváky jsme často služebně doprovázeli za dráty, kde káceli stromy a ty pak jako pěkně oloupané klády stahovali koňmi k cestám. Měli jenom pily břichatky a sekery ostré jako břitva. Sekerami si dokonce krájeli špek. Jedna z mála idylických služeb na čáře. Jo, a toho Maďara se psem Astorem taky poznávám. Byl to takový klidný nemluva a dobrý kluk. S Astorem se k sobě hodili. Zdravím tatíka a omlouvám se za moji delší absenci. Do nového roku 2015 všem přeji jen to dobré. Karel

Zdravím Vás.Je možné že si ty historky otec trochu přibarvil,je to starý pohádkář,však ho známe,ale s tím prasetem si to nechce nechat vymluvit,prý ho dostřelil on,a bylo to v době kdy tam bažanti ještě nebyli.A o těch ostrých sekerách dřevařů to říkal také,pořád si je během práce prý přibrušovali.Také vyprávěl že nějakého kluka popálila elektrika.Měli jít spravovat dráty které byly údajně bez proudu.Toho Astora se vojáci dost báli,a k tomu Maďarovi se choval jak kdyby ho měl od štěněte.Otec s ním chodíval do služby ,ale jméno si už nevzpomene.Vaše jméno mu bohužel také nic neříká,z těch mladých si nevzpomíná.Narukoval na pozim 55 jak píšete,do Vyššího Brodu,pak šel do Budějovic na pš,po ní zase do Brodu na výcvik bažantů,a v 57 byl na Ulrichově až do civilu.Vše nejlepší v roce 2015.Polách.

Tak ještě k těm hačavákům.Objevil jsem obec Hačava na východním slovensku u Turňě nad Bodvou.A ve znaku mají m.j. dřevorubecké nářadí sekeru a škrabku.Tak proto.hačaváci.

Zdravím.Fotografie sú z tej dávnejšej histórie OSH,vlastne z tých prvopočiatkov.Ubytovacie priestory roty sú jednoduché,prízemné.My v 80-tych rokoch už sme mali roty murované minimálne jednoposchodové.Aj kotce sme mali ďalej od roty.Vy ste ich mali zozadu za ubikacemi mužstva,tak rozmýšľam,že či vás nebudil štekot psov.Zaujímavá je aj ta slavobrána za rampou.Za nás to už nebolo v móde.Na to stádo pasúcich sa koní je priam romantický pohľad.Ďalej je pre mňa zaujímavé to,že v tej dobe areál roty nemal žiadne oplotenie,alebo ho tam nevidieť,Vlastne na posledných fotkách v pozadí za vojakom na koni vidieť nejaké dráty,no žeby to bol EZOH?História roty Ulrichov ma zaujíma,lebo za mojej služby na Cetvinách úseky bývalých rot Ulrichov,Dolní Přibrání a Pohoří už patrili do úseku roty Cetviny.V blízkosti týchto priestorov sme robili prekrytia pri skratoch na SiS,chodili sa demarkačky,prípadne doprovody pracovných skupín,lebo tieto priestory v 80-tych rokoch boli hlboko za drátami.Tie priestory za drátamy pôsobili na mňa vtedy dosť tajomne.Keď som bol medzi drátami a demarkačkou,tak som mal pocit,že nie som ani v Českoslovenku,ani v Rakúsku,ale niekde na neutrálnom území.Na území nikoho.Zvláštne,nie?A ešte,keď som videl tu opustenú obec Pohoří.tie ruiny domov a kostola,tak som mal pocit,že som sa ocitol v 40-tych rokoch.Vlastne aj naša rota Cetviny bola za drátami.Ahoj.

Děkuji Karle za zveřejnění pěkných fotek a vtipné popisky vlastností psů.Přeji ti odezvu někoho z těch vojenských let. I to se v dnešní době stává.