Vojensko.cz

U příležitost letošního (2019) srazu Vašíčku a zaniklých rot v jeho úseku, popřál Jiří Fiedler - Javor (majitel těchto dobo.fotek) účastníkům letošního setkání pěkné počasí a mnoho krásných zážitků. Při této příležitosti jsem Jiřího požádal, zda mohu zveřejnit jeho vzpomínky na prožitých 800 dní na zelené hranici. Souhlas jim byl potvrzen a tak se pokusím zde zveřejnit jeho napsané vzpomínky, kterých jsem držitelem. ----------------------
--- Úvod : Moje anabáze u Pohraniční stráže započala vlastně už u odvodu v dubnu 1955, kdy na dotaz důstojníka odvodní komise, zdali se bojím v noci v lese, byla má odpověď negativní, bylo rozhodnuto -- Pohraniční stráž. To bylo v mém případě jediné a zřejmě dostačující kritérium. Tak též dopadli i další tři moji spolužáci. To, jak dnes někteří novináři píši, že příslušníci PS byli "nejlepší synové dělnické třídy" bych zpochybnil. Všichni čtyři jsme sice pocházeli z dělnických rodin, avšak otcové nastávajících strážců hranic byli v minulosti aktivními členy sociál.demokr.strany a navíc všichni čtyři adepti PS byli do roku 1950 členové místní skautského oddílu a navíc dva z nich se účastnili ilegální skautské činnosti do svého nástupu na vojenskou službu v říjnu 1955. To jen na okraj k tomu, jak "pokrokoví" byli příslušníci Pohraniční stráže. ----------------------------------------------
NÁSTUP na Vojenskou službu a výcvik. --
Po přísně utajovaném přesunu, kdy nikdo z nově nastupujících účastníků nesměl vědět, kde jeho putování skončí, jsme dospěli do Chodové Plané, místa výcvikového střediska 12.pohraniční brigády. Zde se cesty nás čtyř mušketýrů z jedné slezské obce rozcházejí. Byli jsme rozděleni do různých čet podle odbornosti. Po absolvování výcviku zůstal jeden u záložní roty Turecko v Plané, druhý jako spojař na pohraničním praporu v Halži, další jako kuchař na 15.rotě Hraničky, spadající pod prapor v Rozvadově a já jako motospojka na 12.rotě Zlatý Potok - Skláře (zvané také Windischgrätz), //BUDE POKRAČOVÁNÍ//