Vojensko.cz

Narukoval jsem do Budějovic a pak asi čtyři dny Kaplice. No a pak to začalo: Zadní Chodov zimní semestr. Všichni znají BÉČKO, kde nám nohy ztvrdly v ocel. Ranní rozcvičky byly super, pak snídaně a šlo se na tělesnou přípravu třeba i 2 hodiny. Škrábaní brambor snad ve čtyři ráno příborovým nožem a nad námi stál b******t z kuchyně a vytahoval slupky z brambor z koše a řval, že nám to všechno dá k úhradě. Ten rok, co jsem tam byl byly v zimě opravdu silné mrazy a pamatuju i 30 pod nulou a to nám pískli poplach s pochodem cca 10 km po kolena ve sněhu a nechali toho až někteří z nás začali padat do závějí a řvali,že už dál nemůžou. Věčné běhání v maskách a nekonečné střelby a následné čištění zbraní třeba až do rána. Nemožnost vycházek nebo opušťáku, jen ta hnusná arma. Člověk si zkusil, kolik toho je schopen vydržet. A taky jaké mohou být lidé s***e.
Ale jednoho člověka bych chtěl vyzvednout. Byl to můj velitel roty mjr. Ladislav Leštach. Úplně normální chlap z vedlejšího Broumova. Nevím, proč se dostal zrovna tam, kde byl. Ale menší průsery řešil s přehledem pouze domluvou a nedopustil, aby nás sešrotovali jeho podřízení, kteří se na to přímo třepali.
Viděl jsem ho na vlastní oči na ostré střelnici, kde to, co jsme my trefovali vleže s oporou, on to odstřílel s přehledem vstoje a to byly terče vzdálené 350 metrů.
Super chlap. O to hůř vzpomínám na ZVP - tenkrát npor. Fromma. Rozkazem mi dával vstup do KSČ. A mi se tam vůbec nechtělo a fakt mi skoro za to hrozilo vězení. Dneska se to už nechce věřit,ale měl jsem tenkrát nahnáno.
S odstupem času si říkám na co vlastně byla všechny ta buzerace, vždyť teď všichni pohraničníky odsuzují. Ale co se dalo tenkrát dělat, nikdo si to nevybral dobrovolně. Tonda.