Vojensko.cz

V roce 1949 bylo pro běh 10/1949-3/1950 zřízeno 8 vojenských výcvikových praporů (alternativně táborů). Dva z nich, v Kubíně a Kremnici existovaly již před tímto datem, ty pokračovaly ve výcviku. Jejich určením bylo vycvičit cca. 4000 branců pro službu u PS SNB. Byli to první vojáci základní služby určeni pro službu na SH, později se těmto bude říkat "červení vojáci". Na základě náborové kampaně se branci (už odvedení do armády) sami hlásili, přihlášení byli prolustrováni, vhodní kandidáti byli odvedeni do VVP, nevhodní kandidáti zůstali dál v armádě. Odvedenci prodělali 6ti měsíční výcvik, nejprve klasický voj. přijímač, poté výcvik zaměřený na specifika služby u PS SNB. VVP měli status odloučených praporů o několika rotách (roty vždy podle počtu branců). Na výcviku se podíleli jak vojáci, tak i pohraničníci. Většinou velitel VVP voják, náčelníci štábů zase pohraničník. Ti byli do VVP staženi ze všech koutů republiky. Z cca. 4000 osob jich půlroční kurz ukončilo cca. 3 500. Úspěšní absolventi byli odesláni k útvarům na SH, někteří ještě do, většinou několika denních až týdenních zdokonalovacích kurzů (např. řidiči, ženisté, spojaři). Těch cca. 500 neúspěšných dokončilo službu vojáka ZS v ČSA. VVP Kubín byl příslušný k pěšímu pluku 41 Žilina. Spolu s VVP Krnov cvičilo vojáky pro prapor PS K. Vary, u těchto dvou VVP úspěšně zakončilo cca. 800 vojáků z cca. 1050 (v Kubíně 524 a Krnově taktéž 524 osob). Například Kremnica cvičila pro sušický prapor a z 544 branců dokončilo 483. Dle mých informací byl další běh u VVP naplánován na říjen 1950 (opět 4000 branců), k tomu ale nedošlo, protože celá PS SNB reorganizovala a v roce 1951 už nastupují nováčci přímo k nově vzniklé PS. Je zajímavé, že po příjezdu k jednotlivým praporům PS SNB nováčci skládali přísahu. Nikoliv přísahu vojáka ČSA, ale příslušníka SNB. Přísaha v K. Varech začínala ve 14h a účastnil se jí mimo jiných gen. Pavel, který přijel z přísahy sušického praporu.

Po ukončení výcviku v DK jsme byli rozdělěni do speciálních kurzů. Já jsem si vybral spojaře. Měsíční kurs probíhal v T.Martině. Po skončení kursu jsem byl coby dráteník-telefonista převelen na brigádu do K.Varů. Odtud jsem putoval do Kraslic, Lubů u Chebu a zase zpět do KV, kde jsem s vojnou skončil. Nevím, zdali si někdo vzpomene na fenku NO jménem Rita, která byla oblíbená u celé brigády. Ráda se vozila autem a skoro deně jezdila s kurýrem do Prahy, nebo po všech rotách. To mi vždycky telefonem oznámila služba, kde se Rita zrovna nachází a že mi ji zase vrátí zpět. Zkrátka byla to taková cestovatelka.Z počátku jsem od velitelů dostával výtky, že nejsem psovod, tak na co spojař ptřebuje psa. Stejně pak nechtěli, abych se ji zbavil. I když to byla přeběhlice z Německa k nám. Ale o tom, bude-li zájem, zase příště.

V roce 1948 zde byla umístěna jedna z rot praporu SNB Tygr, který zajišťoval ochranu slovensko-polských hranic. Tygr měl celkem 3 roty, přičemž další byly umístěny v Prešově a v Humenném. Po zrušení praporu Tygr zde byl v roce 1949 zřízen jeden z výcvikových praporů, kde byli cvičeni příslušníci SNB a vojáci ČSLA pro službu na SH. Další výcvikové prapory SNB byly umístěny v Liberci, Opavě, Bruntále a Kremnici. Výcvik zde probíhal až do roku 1952, kdy bylo u každé brigády PS zřízena vlastní výcviková střediska a výcvikový prapor v Dolním Kubíně byl zrušen.

Díky Honzo za tuto informaci. Olda

Rád bych znal něco trochu z historie PS v Dolním Kubíně a toho období,jak se začínalo ,co bylo k dispozici.Myslím, že dotazů by bylo hodně,ale budu spokojen za jakoukoli odpověď co se týká PS v D.K.děkuji.

Pan Morávek již bohužel není mezi námi. Takže nám to musí popsat nějaký jiný pamětník, nebo historik. Těch pamětníků už ale asi mnoho nebude, tak uvidíme. Fotografie nám laskavě poskytl syn pana Morávka. Na internetu se toho moc dozvědět nedá. V podstatě nebýt těchto snímků, ani nevíme, že něco v D. Kubíně bylo. S velkou pravděpodobností ta škola tam existovala jenom velice krátce a pak se stěhovala jinam (Bruntál)...

V říjnu roku 1949 jsem nastoupil na vojnu do Dolného Kubína. Šest měsíců v poddůstojnícké škole, na učebně a v terénu, krásné podtatranské krajiny. To bylo jediné co ladilo mému oku. Výstroj po wehrmachtu a výzbroj po čs.vojsku z první republiky. Zkrátka bída a utrpení. A strava ještě horší. Takový chleba, co jsme tam fasovali a dokonce z hladu jedli, jsem nepoznal ani za druhé svět. vállky, takový to byl hnus.Co potom to dělalo v našich střevech. Proto jsme byli asi ubytováni v dělostřeleckých kasárnách.

V říjnu roku 1949 nastoupil do D.K i můj děda Ladislav Prokůpek. Po ukončení výcviku převelen k 3. pohraniční brigádě MNB ? K. Vary k 6.rotě Rýžovna v Krušných Horách. Možní i nějaký čas u 5.roty na Božím Daru?Ubytování v Rýžovně co si pamatuji říkal v prostorech bývalé školy (nyní Restaurace/penzion Stará škola Rýžovna). Sloužil tam i jeho kamarád p. Povolný (snad pocházel z okolí Sázavy nebo Šumavy).Díky množství sněhu co vyprávěl se chodilo do domu oknem atd. .